Když jsem kdysi začínal lézt, konejšil jsem svou neschopnost snem o krabičce s čudlíkem, kterým se dala nastavit lokální gravitace – když jsem si nastavil váhu na pár kilo, přelezl jsem všechno. Má pomalost působila, že naše výstupy končily za tmy. To jsem zase snil o baterce s pořádným světlem a nekonečnou výdrží. Když jsem bivakovali na hřebenu Tater (kde opravdu nebyla žádná telefonní budka), snil jsem o možnosti zatelefonovat přátelům, že jsme vcelku v pořádku a hlavně ať nevolají horskou službu… Některé sny se mi splnily, některé ne. Může technika všechno? Jsou tu nějaké hranice?